Získávání energie ze slunečního záření patří z pohledu životního prostředí mezi nejšetrnější způsoby. Díky štědré státní podpoře se z něho v letech 2005 až 2010 stal také výhodný byznys.
Energii, která na zemský povrch dopadá v podobě slunečních paprsků, lze využít hned několika způsoby. Nejefektivnější je její přímá přeměna na elektrickou energii, k čemuž slouží solární (fotovoltaické) kolektory. Skládají se ze slunečních článků, což jsou velmi tenké pláty tvořené většinou monokrystalem křemíku.
Celý proces je založen na takzvaném fotovoltaickém jevu. Ten spočívá v uvolňování elektronů z polovodivých látek slunečních článků poté, co jsou osvětleny (dopadají na ně fotony). Následnou reakcí dochází k předání sluneční energie.
150 wattů z čtverečního metru
Jeden čtvereční centimetr slunečního článku dodává energii v hodnotě asi 12 miliwattů. Za slunečního letního odpoledne může jeden metr čtvereční fotovoltaických článků vyprodukovat až 150 wattů stejnosměrného proudu. Články, měřící přibližně jeden decimetr čtvereční, se spojují do panelů o celkovém výkonu od 10 do 300 wattů.
Panely se instalují buď jednotlivě, například na střechách rodinných domků, nebo i ve velkém množství na rozlehlých plochách vymezených pro tyto účely. Právě v prostorové flexibilitě tkví jedna z výhod těchto elektráren. Aby byl však projekt úspěšný, záleží také na době slunečního záření a na jeho intenzitě. Podstatnou roli hraje i počasí.
Většina vlastníků fotovoltaického systému provozuje takzvaný On-grind systém, jenž je propojený s distribuční sítí. Vyrobený stejnosměrný proud se ve střídači přemění na střídavý a následně putuje do sítě skrz elektroměr, který započítává počet odvedených kilowatthodin. Z nich pak majitel profituje. Elektřinu ale odebírá klasicky ze sítě přes elektroměr vlastní spotřeby. Za ni uživatel nejen že neplatí, ale navíc získává zelený bonus za ekologicky vyrobenou energii. Druhý způsob se nazývá Off-grind systém. Při něm dochází k ukládání elektřiny do vlastní zásoby.
